Telegrafia, celým názvem správně „Telegrafia, československá továrna na telefony a telegrafy a.s.“ byla založena z podnětu tehdejšího Ministerstva pošt a telegrafů dne 18. října 1919 k téměř jubileu výročí vzniku Československa. Výroba, zaměřená na vývoj a produkci slaboproudých elektrických přístrojů, byla od počátku považována za strategicky důležitou pro zájem republiky, Telegrafia proto vznikla jako akciová společnost s většinovým státním podílem, financovaným Živnostenskou bankou. Menšina akcií byla vyčleněna pro soukromý sektor a stát se snažil o to, aby postupně přecházela především do vlastnictví zaměstnanců podniku formou bonusů, odměn, případně i běžného prodeje.
Telegrafia – babička Tesly
Malá tovární hala v Roztokách u Prahy, kde v začátcích firmy pracovalo 9 zaměstnanců s jednou uklízečkou, záhy nepostačovala a došlo k přidružení podobně zaměřených firem Jevan z Velešína u Českých Budějovic a Automat z Jablonného nad Orlicí. Výroba se nejprve přesunula do Jablonného, ale strmý nárůst poptávek vyžadoval větší kapacitu a v roce 1922 se podařilo získat prostory v Pardubicích, zamýšlené původně pro obuvnickou továrnu firmy Zeisl, kam se o rok později přesunulo sídlo celé Telegrafie.
Reklamní leták firmy Telegrafia otištěný v regionálních novinách
Zaměstnanci firmy Telegrafia v jejích počátcích, 1920
Nová továrna firmy Telegrafia v Pardubicích, snímek pořízený pravděpodobně v roce 1922, tedy ještě před uvedením do plného provozu
Galerie
Dne 18. května 1923 se v Československu objevilo první rozhlasové vysílání, zajišťované společností Radiojournal, která se po britské BBC stala druhou nejstarší pravidelně vysílající stanicí v Evropě. V souvislosti s touto novinkou Telegrafia bystře odhadla vývoj poptávky a od roku 1924 zahájila výrobu krystalových radiopřijímačů, která po připojení olomouckého závodu Telektra probíhala převážně v tamních Hodolonech. Olomouckou značku se firma rozhodla zachovat, výrobky Telegrafie a Telektry se objevovaly na trhu současně s odlišujícím písmenem v názvu – T a R. Vedení podniku však i nadále sídlilo v Pardubicích.
Vývojová řada automatických telefonních přístrojů vyráběná v Telegrafii mezi léty 1925 až 1945
Galerie
Vzestup ukončila hospodářská krize v 30. letech. Menší kupní síla společnosti přinesla pokles prodeje radiopřijímačů, probíhající hlavně v Telektře, která musela být v roce 1933 uzavřena. Ekonomickou situaci zbývající Telegrafie komplikovaly také soudní spory s některými poskytovateli licence, nespokojenými se snižováním cen svých produktů. Těžké období firma překonala hlavně díky státním zakázkám na telekomunikační technologie a od konce 30. let i díky výrobě pro armádu.
Galerie
Významně do chodu Telegrafie zasáhla německá okupace. Výroba musela být podřízena válečnému průmyslu, je však třeba říci, že vedle řady negativ to pro firmu znamenalo také intenzivní rozvoj některých novinek, především v technologii a využívaném výrobním materiálu. Telegrafia produkovala součástky k radarovým systémům ve spolupráci s německými firmami, v duchu okupační politiky „cukru a biče“ vzrostl i plat dělníků. V září roku 1941 přesto došlo k celozávodní stávce, časté byly i sabotáže výroby a různé formy spolupráce s odbojem.
Po osvobození republiky byla na Telegrafii uvalena státní správa. S ohledem na vojenskou výrobu a strategickou povahu firmy byla znárodněna ještě před nástupem komunistického režimu. Posledním radiopřijímačem se značkou Telegrafia byl známý Liberátor, tajně vyvíjený ještě během okupace. Dne 31. prosince 1945 firma formálně zanikla a stala se součástí rozsáhlého národního podniku. Sepětí s Pardubicemi však přetrvalo i do budoucna a nový název Tesla se vžil do pardubického vědomí jako jeden z určujících fenoménů dějin 2. poloviny 20. století.
Autor výstavy: Mgr. Zdeněk Horák
Autor fotografií: Luděk Vojtěchovský
Technická příprava: Marie Kantová
Vystavené předměty a fotografie jsou z technické sbírky a fotoarchivu Východočeského muzea v Pardubicích