Silon, perlon, dederon

Vynález silonu je obvykle datován rokem 1947. Jeho autor Otto Wichterle navázal na výzkumy amerických vědců, kteří již ve 30. letech 20. století vyrobili první syntetické vlákno, později známé jako nylon. Toto označení je původně obchodní značkou, která postupně zobecněla na označení celého produktu. Podobný osud potkal i "české" umělé vlákno, obchodní značka silon se vžila a používá se dodnes. Název byl v podstatě marketingovým tahem, nápadně připomínal tehdy známější americký nylon. I v dalších zemích se rozmohly polyamidové materiály. V Německu se obdobně vyráběl materiál perlon (západní Německo) a dederon (NDR). V Čechách byla v roce 1950 založena společnost Silon, specializovaná na výrobu polyamidové příze, která funguje dodnes.

Silon byl původně luxusním materiálem. Dříve hojně užívané hedvábí vytlačil jako surovina pro punčochářské výrobky. Největší oblibě se těšil v 50. letech. Vyráběla se z něj kromě punčoch i řada jiných výrobků, spodní prádlo i svrchní oděvy. Silon se málo mačká, je pevný, dobře se barví, rychle se suší. Díky tomu se ve velkém rozšířily plavky z tohoto vlákna.

Silon se zdál být velice univerzální v užití. Nicméně se brzy ukázalo, že svou neprodyšností dokáže způsobit i řadu kožních problémů. Tyto souvislosti však byly popírány. I přesto byly silonové výrobky vysoce módní, a proto i žádané.
Dále se užíval v kombinaci s tradičními materiály, např. bavlnou, díky jeho pružnosti se jím zesilovaly např. paty a špičky.
I u silonového zboží se projevovaly nedostatky plánovaného hospodářství. Snad každá žena toužila po punčochách se švem, které byly v 50. letech vysoce módní. Dovozové zboží však nemohlo pokrýt poptávku a místní textilky zase nebyly schopné pružně reagovat na aktuálně panující módu. Není tedy divu, že, než se punčochy se švem dostaly do plánu výroby, přestaly být téměř módní. Tuto situaci zhoršila ještě skutečnost, že v létě ženy přestávaly punčochy nosit vůbec, dosud nebylo myslitelné, aby se dáma bez ohledu na počasí objevila bez punčoch.

Pavone punčochy - reklama ze socialismu

Skoro celou první polovinu 50. let 20. století se u nás silon používal výhradně pro výrobu punčochového zboží. Jako první začal jiné než punčochové zboží ze silonu vyrábět Jitex Písek. Snahou bylo vyrobit především silonové prádlo, ačkoli první pokusy nebyly příliš zdařilé, postupně se silon začal uplatňovat i coby pletenina.

Pronikl tak i do běžného denního šatníku - vedle košil a halenek se objevily i pláště, šátky, rukavice či šaty, dokonce i společenské. Silon se vyráběl ve všech možných druzích materiálů a zpracování, oblíbený byl krepsilon i silonové šatovky s tištěnými vzory. Velice módní byly výrazné barvy.
Popularita silonu se přetrvávala i v následujících desetiletích. V 60. letech se hitem stal tzv. šusťák, plášť do deštivého počasí, který díky povrchové úpravě neprofouknul ani nepromokl. Originální plášť z polyamidu se začal vyrábět v Itálii, u nás byl tedy zpočátku k dostání pouze v Tuzexu. Ale i čeští výrobci zareagovali na zvýšenou poptávku po tomto druhu zboží a poměrně záhy se pláště začaly vyrábět i v Čechách, nicméně materiál se používal dovozový.

V pánském šatníku se těšily oblibě košile ze silonu, tato móda vydržela do poloviny 60. let. Poté se rozšířily košile ze směsových materiálů.
Na konci šedesátých let se pak výroba punčoch začala přeorientovávat na výrobu punčocháčů, které byly najednou požadovány v souvislosti s měnící se módou. Masivně se zkracovaly sukně, pod nimiž byly podvazky a punčochy vidět. Úplně však výroba punčoch a punčochového zboží nezanikla nikdy.

Autorka výstavy: Mgr. Markéta Beňovská
Autor fotografií: Luděk Vojtěchovský
Vystavené oděvy a předměty jsou ze sbírky Odívání Východočeského muzea v Pardubicích