V lese

Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Sojka obecná je všeobecně známý strážce lesa. Její drsný křik je srozumitelným varováním před nebezpečím pro mnoho dalších druhů ptáků i savců. Sojčí hnízda z jemných větviček bývají umístěna na stromech v klidných lesních či parkových zákoutích. Vyvedená mláďata sojek můžeme zahlédnout od poloviny května. Jedná se o kontroverzní druh. Na podzim je sojka užitečná roznášením žaludů a ořechů, ale na jaře se ve velké míře živí i vybíráním vajec a mláďat z ptačích hnízd.

Skřivan lesní (Lullula arborea)
Jarní večery nad písčinami a vřesovišti v borových lesích oživuje melancholický zvonečkový zpěv skřivana lesního. Společně se slavíkem jde o jediné dva druhy našich pěvců, kteří zpívají přes celou noc. Mezi ornitology bývá hlas skřivana lesního ceněn dokonce více nežli tlukot slavíka. Skřivan lesní hnízdí na zemi na větších řídce porostlých lesních pasekách často již od konce března. Na Pardubicku ho můžeme zaslechnout například na vřesovišti pod elektrovody v lese u Bezděkova.

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus)
Lelek lesní je jeden z našich nejtajemnějších ptáků. Žije nočním životem na rozsáhlých mýtinách v borových lesích, nad kterými loví větší létající hmyz, který lapá do svého široce rozevřeného zobáku. V minulosti se občas vydával na lov do přístupných chlévů u lesních samot a mylně si tak vysloužil svůj odborný název Caprimulgus – kozodoj. Lelek se k nám z afrických zimovišť vrací v dubnu. Samci se ihned snaží upoutat pozornost samic monotónním vrčením a zásnubními lety, při kterých družku obletují s častým tleskáním křídel. Hnízdí přímo na zemi na lesních pasekách, snáší pouze dvě vejce. Lelka můžeme na Pardubicku zastihnout velmi vzácně v lesích v okolí Kladrub nad Labem.

Červenka obecná (Erithacus rubecula)
Červenka obecná tráví většinu života v příšeří hustých křovin a z tohoto důvodu má vůči své malé postavě relativně veliké oči. Její melancholický zpěv můžeme zaslechnout za pěkného počasí často již v únoru. Hnízdí dvakrát ročně, hnízdo ukrývá v různých pozemních polodutinách. Červenka je velmi nebojácná, ráda vybírá hmyz z obnažené půdy rozryté divokými prasaty, ale i na našich záhoncích, v zimě občas přiletí na lůj či slunečnici na krmítko. Jedná se o velmi hojného ptáka lesů i zarostlejších zahrad.

Plch velký (Glis glis)
Plch velký patří mezi větší hlodavce. Obývá listnaté a smíšené lesy, žije v rodinách v dutinách stromů, ve skalách, občas i v budkách. Je to noční tvor, velmi dobře šplhá a skáče. V době námluv hlasitě hvízdá. Živí se pupeny, hmyzem, ale i vejci a ptačími mláďaty. Koncem léta se intenzivně vykrmuje žaludy, bukvicemi a ořechy, aby získal dostatek energie pro více než půl roku trvající zimní spánek, který tráví v podzemních norách. S plchem velkým se můžeme setkat na Kunětické hoře nebo v okolí Vysokého Chvojna.

Bylina středověkých alchymistů
Bažanka vytrvalá je hojným druhem lesů s bylinným podrostem a její výskyt poukazuje na prosakující vodu. Když se dobytek otráví touto bylinou, změní jeho moč barvu na modročervenou. Rostliny při sušení získávají kovově lesklou modročernou barvu. Středověcí alchymisté žili v naději, že by jim rostlina mohla pomoci proměnit rtuť ve zlato.

Chocholouši mezi květinami
Vědecké jméno je odvozeno od řeckého názvu pro ptáčka chocholouše kvůli podobnosti květu s jeho hlavičkou. Porosty dymnivek tvoří v hojných počtech jarní aspekt lesů a křovin na Pardubicku. Obsah jedovatých alkaloidů se využívá v homeopatii.

Jedovaté jarní krásky
Koberce sasanek a orsejí jsou v jarním období ve vlhkých listnatých lesích a křovinách doslova nepřehlédnutelné. Náleží do čeledi pryskyřníkovitých, která je charakteristická přítomností jedovatých alkaloidů. Listy orsejí se pro obsah vitaminu C přidávají do salátů, ale pouze před vykvetením, pak se stává rostlina jedovatou. Jedovatost se také ztrácí sušením.

V bylinném podrostu lesa
Při dubnové procházce lesem se můžeme na Pardubicku setkat s různorodou skladbou lesních rostlin.

Květy lesních stromů
Podle žlutých květů rozeznáme dřín brzy zjara již na velkou vzdálenost. Plodem jsou červené peckovice „dřínky“, které se zpracovávají do marmelád, kompotů a likérů. U habrů obecných jsou dekorativní zejména samčí květenství, které tvoří jehnědy. Plodem habru je oříšek ukrytý v trojcípém křidélku.

Léčivá moc lesních bylin
Jaterník podléška a plicník tmavý se vyskytují v jarním bylinném podrostu listnatých lesů na půdách bohatých vápníkem, tedy i v lesích např. na Bohdanečsku. Trojlaločný list jaterníku připomíná tvar jater a léčily se ním jaterní choroby. Plicníky se používaly k léčbě tuberkulózy. Plicník lékařský s nápadnými bílými skvrnami na listech se lidem jevil jako plicní tkáň, plicník tmavý skvrny postrádá.

Zplanělé jarní rostliny
Talovín zimní pochází z jižní Evropy a je to jedna z prvních rostlin, která kvete již koncem zimy. V jarních měsících už můžeme nacházet pouze plody, stopkaté měchýřky se zobánkem. Barvínek menší je naší původní rostlinou pouze v některých oblastech České republiky. Zplaňuje ze zahrad, kde je oblíbenou půdopokryvnou rostlinou, také se objevuje v místech dřívějších hradů a osad.

Brouci na houbách a v tlejícím dřevě
Dřevokazné houby hostí na jaře řadu drobných, ale často barevně nápadných brouků z různých čeledí. Některé druhy mají v oblibě vlhké, myceliem porostlé škvíry pod kůrou odumřelých větví a kmenů, jiné najdeme třeba na spodní straně chorošů. Některé druhy brouků si v tlejícím dřevě vytvářejí komůrky, ve kterých bezpečně přezimují.

Pavouci a hmyz pod kůrou
Pod odchlípnutou kůrou stromů se na jaře dějí zajímavé věci. Někteří živočichové ještě neopustili svá místečka, kde přečkávali celou zimu, ale začíná se zde objevovat i řada dalších druhů, které v tuto dobu dokončují svůj vývoj. Specialisti na život pod kůrou mají tělo zploštělé, aby se vešlo i do nepatrné škvíry nebo tenké válcovité, aby snadno prolezli vyhlodanými chodbičkami.

Svižník
Teplé dny probudily k životu svižníky zvrhlé (Cicindela hybrida). Jsou to obyvatelé výslunných písčitých míst, kde loví hmyz pomocí dlouhých ostrých kusadel. Při vyrušení hbitě poodlétnou několik metrů a chvíli strnule vyčkávají, zda se svého pronásledovatele úspěšně zbavili. Na Pardubicku je najdeme například na okrajích borových lesů na slunných místech, kde jsou podkladem váté písky.