U vody

Husa velká (Anser anser)
Husa velká začala novodobě pravidelně hnízdit na Pardubicku až v polovině 90. let 20. století. V současnosti již obsadila prakticky všechny rybníky s rozsáhlejšími porosty rákosin, ve kterých hnízdí. Husy často snášejí vejce již v únoru, v druhé polovině března se na hladině objevují první vyvedená housátka. Ta se již od vylíhnutí krmí sama, ale oba rodiče je starostlivě hlídají a zůstávají s potomky téměř celý následující rok. Husy jsou monogamní, páry spolu zůstávají po celý život. Jedná se o velmi inteligentní ptáky, kteří se v přírodě dožívají až 20 let.

Potápka roháč (Podiceps cristatus)
Potápka roháč s oblibou hnízdí na hlubších rybnících a písnících s dostatkem menších rybek, které tvoří téměř jedinou její potravu. Během námluv, které probíhají na přelomu března a dubna, provádějí oba partneři ritualizované zásnubní tance, při kterých se obě pohlaví uklání a představují svému partnerovi kusy vodních rostlin, pro které se potápí a které později slouží jako materiál pro stavbu hnízda. První světlá, tmavě pruhovaná mláďata se líhnou na konci dubna. Oba rodiče jim loví rybky a po dobu tří týdnů je vozí na hřbetě. Jedná se o náš nejhojnější druh potápky.

Studenokrevní obyvatelé dvou živlů
Obojživelníci, jak už jejich název napovídá, jsou zvířata dvou živlů - země a vody. Většina našich druhů žab a čolků tráví podstatnou část svého života v suchozemském a mokřadním prostředí a vodu vyhledávají pouze v době rozmnožování. Výjimku tvoří pouze zeleně zbarvení skokani, kteří mohou žít ve vodě celoročně. Na jaře se ze zimního spánku probouzejí jako první skokani štíhlí, které brzy následují ropuchy, čolci a další druhy hnědě zbarvených skokanů. V polovině dubna již můžeme u starobylých pernštejnských rybníků či mrtvých labských ramen zaslechnout i tiché kuňkání kuněk ohnivých a drsné skřehotání rosniček a zeleně zbarvených skokanů. Žáby kladou početné snůšky rosolovitých vajíček, z nichž se líhnou z počátku beznohé larvy s vnějšími keříčkovitými žábrami, které se nazývají pulci. Čolci kladou vajíčka jednotlivě mezi listy vodních rostlin.

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)
Orel mořský je náš největší druh dravce, jeho rozpětí křídel přesahuje dva metry. V Českých zemích byl vyhuben již v polovině 19. století, od 80. let 20. století se díky zákonné ochraně postupně vrací. V našem kraji zahnízdil novodobě poprvé krátce po roce 2000. V současnosti v okolí rybníků na Pardubicku pravidelně hnízdí minimálně tři páry. Hnízdit začíná často již v únoru, samice snáší pouze 1–2 vejce, mláďata se osamostatňují až koncem léta. Pohlavní dospělosti dosahuje až ve věku 5–6 let. Orel mořský není příliš obratný lovec, výraznou složku jeho jídelníčku tvoří mršiny a zesláblí či poranění obratlovci.

Ropuchy obecné se v období páření svolávají na hromadná trdliště. Jejich snůšky vajíček mají podobu dlouhých rosolovitých provazců. Pořízené záběry jsou z Choltické obory.

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus)
Moudivláček lužní je jedním ze symbolů jara v mokřadní krajině. Ke hnízdění vyhledává porosty vrb či bříz v blízkosti vod. Samec láká samici na dovedně spletené vakovité ne zcela dostavěné hnízdo z chmýří orobinců a topolů, které bývá zavěšeno na elastických větvích. V případě, že uspěje, dostavují hnízdo oba partneři. V opačném případě samec začne se stavěním základů dalších hnízd. Jedná se o silně ubývající druh.

Léčivky v okolí vod
Podběl lékařský byl tradičně využíván proti kašli, ale kvůli obsahu alkaloidu je pro organismus nebezpečný a není vhodný k dlouhodobějšímu použití. Prvosenka vyšší se v léčitelství uplatňuje od 16. století, uklidňuje, zlepšuje odkašlávání a pomáhá při močových kamenech.

Milovníci bažin
Blatouch bahenní i mokrýš střídavolistý jsou přizpůsobeni pro život v blízkosti vod. Tyto druhy vytvářejí plody, které mají po otevření tvar misek. Ty jsou anatomicky rozdílné, u blatouchu se nazývají měchýřky, u mokrýše jsou to tobolky. Dopadající dešťové kapky pak rozstřikují semena do okolí.

Rákosníčci
Jako rákosníčky označujeme mandelinky z podčeledi Donaciinae. Jejich potravou jsou vodní a mokřadní rostliny, což platí i o jejich larvách. V ČR žije celkem 26 druhů rákosníčků. Některé jsou vzácné a indikují zachovalé přírodní biotopy. V okolí Pardubic se podařilo objevit již 17 druhů. Hojný je zde především rákosníček obecný (Donacia semicuprea), jehož můžeme ve stovkách jedinců pozorovat koncem dubna a v květnu na břehových porostech u řeky Labe.

Obyvatelé tůní v lužních lesích
Brzy na jaře se v periodických tůních lužních lesů vzácně vyskytují nápadní korýši – žábronožky sněžní Eubranchipus grubii a listonozi jarní Lepidurus apus. Vzhledem k absenci jarních záplav postupně zanikají jejich biotopy a oba zmíněné druhy patří mezi kriticky ohrožené živočichy.

Žábronožky sněžní se v tůních objevují již časně na jaře. Pohybují se vířením lupenitých nožek v poloze hřbetem dolů.

Potápník
Jeden z našich největších potápníků – křepčík obroubený Cybister lateralimarginalis má délku těla až 3,5 cm. V posledních letech se v ČR postupně šíří z jižních regionů (Maďarsko, Slovensko, Rakousko). Objeven byl již také u Pardubic a Chocně.

Plavčík (Petodytes caesus )
o velikosti těla 3 mm obývá mělké tůně s vegetací. V okolí Pardubic se vyskytuje velice vzácně v rybniční soustavě u Lázní Bohdaneč. Dospělci zde žijí téměř celoročně. V ČR žije 18 druhů plavčíků. Mnohé druhy jsou však velice vzácné. Řada druhů je považována za indikátory zachovalosti biotopu.

Většina dospělců vodního hmyzu si pod hladinu bere zásobu vzduchu k dýchání.  Znakoplavka ji má zachycenou na ochlupené části zadečku. Jedinec na videu si tvar a velikost vzduchové bubliny snaží uzpůsobit pomocí zadních nohou.