Vydejte se na cestu do minulosti, připomeňte si pardubická místa, která se Vám z paměti již vytrácejí, a zavzpomínejte s námi na první podoby Masarykova náměstí (tehdejší Budovatelů), legendární hotel Veselka nebo asfaltování třídy Míru. Společně navštívíme dokonce kadeřnictví ze 70. let nebo budeme u otevření slavného pardubického Prioru!
Druhá polovina 20. století znamenala pro Pardubice vlnu budovatelské činnosti. Nejvíce svoji tvář změnilo Zelené předměstí, na jehož konec bylo přesunuto v roce 1958 nádraží od architektů Karla Řepy a Karla Kalvody a k němuž bylo nutno vytvořit i odpovídající cestu. Nádraží bylo slavnostně otevřeno 1. května 1958 příjezdem prvního vlaku v 14:30. Nádraží, které stálo na dnešní Hlaváčově ulici, bylo za 2. světové války zničeno spojeneckým bombardováním. Začala tedy vznikat Palackého ulice s panelovými domy, naopak byla bourána stará zástavba (této budovatelské vlně tak podlehla například synagoga, nebo hotel Veselka). Místo pro nově vznikající Budovatelské náměstí uvolnila kasárna.
Fenomén této éry představovala bytová sídliště. V Pardubicích jako první tohoto typu vznikla Dukla, která byla realizována v 50. letech 20. století na místě po c. a k. vojenské nemocnici a vyniká zejména svou výstavbou v duchu socialistického realismu. Na pravém břehu Labe, kam se město do té doby prakticky nerozšiřovalo, se v 60. letech začalo se stavbou sídliště Polabiny. V roce 1961 byla na Zeleném předměstí dokončena také Višňovka, stavebně i umístěním podobná Dukle. Na severovýchodě města v 70. letech začalo vznikat nejmladší z těchto sídlišť, Dubina.
Stejně jako řada jiných měst, i Pardubice prošly asanací. Týkala se konkrétně řady ulic jihozápadně od starého města. Charakteristickými budovami v této části města byly především přízemní domky, které lemovaly dlouhé ulice. Mezi tyto zaniklé ulice patřily: Karlova, Jiříkova, Žitná, Hostýnská a Jindřišská. Celé budoucí sídliště dostalo název Karlovina.
Autorka výstavy: Bc. Veronika Schiebelová
Vystavené fotografie jsou ze sbírky Fotoarchiv Východočeského muzea v Pardubicích
Děkujeme a s velkým potěšením je zveřejňujeme
Velice mne potěšila webová výstava fotografií z nedávné minulosti Pardubic. V Pardubicích jsem od roku 1962 studoval pedagogický institut (o rok dříve než dr. Šebek) a prožíval jsem období, které jste zhruba vybrali ke své prezentaci. Bydlel jsem na "koleji" v dřevěných domcích Na Spravedlnosti, ve 3. ročníku v Libuši proti starému nádraží. Menza byla přímo na Stalinově třídě. Denně jsem tedy chodil kolem Veselky, Tatranu, Mexika, oblíbenými kiny byl Jas, Máj, Grand. Do Grandu jsme občas chodili i tančit – Studentský ples s orchestrem Karla Vlacha stál 12 kčs, nejdražší Divadelní ples s Kraugartnerem 24 kčs. Rádi jsme chodili na stadion Dynama s klopenou cyklistickou dráhou, na zimním stadionu kromě hokeje jsme sledovali i basketbalové mistrovství Evropy bezpečnostních sborů. Naopak na Dukle jsem byl při dojezdu etapy Závodu míru. Na vlakovém nádraží působil šachový oddíl. Do Východočeského divadla jsme chodili na brigádu jako kulisáci, takže jsme zblízka sledovali umění Sandhause, Somra, Landovského. Jako student dějepisu nemohu opomenout ani pardubický zámek. Neměl tenkrát tolik prostor pro své expozice, ale navštěvovali jsme tam cyklus večerních vlastivědných přednášek.
Děkuji, že jste mi moje dobré vzpomínky oživili
Petr Jonáš z Litomyšle
